Získání vhledu, přemýšlení, denní snění, vyčištění hlavy. Meditace jako taková nemá striktní definici, která by ji popisovala. Lze však o ní říct, že je to proces, kterým může být dosaženo změněného stavu vědomí. Způsob, jakým toho lze docílit, se přitom může diametrálně lišit. Meditace nemusí být prováděna pouze ve zkříženém sedu se zavřenýma očima. Pozměněného stavu vědomí totiž můžeme dosáhnout i třeba během náročné fyzické aktivity. Důležitou roli dále hraje i to, co se během meditace odehrává uvnitř naší hlavy. Meditace mohou pozitivně ovlivňovat konkrétní části mozku, čímž lze účinně odbourávat stres či snižovat úzkosti. Tyto skutečnosti byly zjištěny během experimentu, který zaštiťoval německý výzkumný institut Max Planck Gesellschaft. Celkem přes 300 účastníků zkoušelo po dobu tří měsíců vždy jeden ze tří druhů meditačních zaměření. Ověřování poté probíhalo formou testování v praxi, srovnáním subjektivních pocitů jedinců, ale také vědeckými metodami.
1. Meditace zlepšující soustředěnost
Tato mediace se zřejmě nejvíce podobala typické představě – úkolem jedinců bylo zaměřovat se na svůj dech a zklidnit své myšlenky. Meditace probíhala každý den 30 minut šest dní v týdnu. Po třech měsících bylo konstatováno, že u subjektů došlo ke zhutnění té části mozku, která pracuje s pozornostní, pamětí a rozhodováním. Bylo tak prokázáno, že meditací je možné snížit roztěkanost a celkově zlepšit koncentraci. Ve výsledku pak mohou tyto změny vést k usnadnění určitých rozhodnutí – např. jestli si dáme pizzu nebo si půjdeme zaběhat. Vědci se také shodují, že tento typ meditace by mohl pomoci lidem trpícím úzkostmi.
2. Meditace zaměřená na emoce
Oproti prvnímu druhu meditace se zde subjekty snažily soustředit ne na svůj dech, ale na své emoce. A to především na ty pozitivní, jako je láska, empatie, vděčnost či přátelství. Cílem tohoto experimentu bylo zjistit, zda-li meditace může pomoci se zvládáním těžkých a negativních emocí. Po třech měsících, kdy jedinci pracovali na těchto svých sociálních dovednostech, byla opět prokázána změna. Ta byla patrná nejen na snímcích mozků lidí účastnících se experimentu, ale následně i v praxi. Subjekty byly vystaveny stresové situaci, podobné jako je pohovor či prezentace před mnoha lidmi. Lidé shodně uváděli, že se necítí pod tak velkým tlakem, jako dříve. Toto jejich subjektivní pozorování bylo následně potvrzeno i testem ze slin, ve kterých se měřila hladina kortizolu.
3. Meditace cílící na perspektivu sebe sama
Posledním typem meditace byla ta, která se soustředila na perspektivu – nás ve světě a mezi ostatními lidmi. Cílem subjektů bylo sledovat během meditace své vlastní myšlenky, naslouchat jim a vnímat, jak se přitom cítí. I tento druh meditace ve výsledku pozitivně ovlivnil mozek lidí, účastnících se studie. Výsledek pravidelného meditování byl znát stejně jako v případě meditace zaměřující se na emoce, během zátěžové zkoušky. Jedinci, vykazovali menší známky stresu a v jejich slinách bylo prokazatelně méně kortizolu než ve slinách těch, kteří experiment nepodstoupili.
