Budu v klidu, až bude doma uklizeno. Budu dost dobrá, až mě všichni pochválí. Pocit, že smíme být v pořádku, někdy podmiňujeme seznamem, který nemá konec.
Některá pravidla jsme převzaly dávno. Možná doma platilo, že odpočívá jen ten, kdo vše dokončil, nebo že spokojenost znamená malou ambici.
Pravidlo poznáte podle slov musím, vždy a nikdy. Zkuste jednu takovou větu zachytit a zeptat se, kdo ji původně vyslovil a zda vám dnes stále slouží.
Pak ji změkčete, ne zrušte. Chci mít věci hotové, ale odpočinek nepotřebuji zasloužit. Záleží mi na vztazích, ale nemohu řídit náladu všech lidí.
Všímejte si ceny. Kolik energie stojí dodržování pravidla a co kvůli němu odkládáte? Přináší vám směr, nebo jen strach z chyby?
Zkuste také opačný malý čin. Nechte jednu nepodstatnou věc nedokonalou, řekněte názor bez předchozího souhlasu nebo si dopřejte pauzu před dokončením seznamu.
Silná potřeba kontroly může souviset s úzkostí nebo předchozím nebezpečím. Pokud narušuje běžný život, zaslouží si odbornou podporu, ne další sebekritiku.
Být v pořádku neznamená, že je všechno hotové a všichni spokojení. Může to znamenat, že právě teď dokážete stát na své straně i uprostřed nedokončeného dne.
