Hněv může upozornit na přetížení nebo přehlížené potřeby. Zároveň záleží na tom, jak s ním zacházíme vůči ostatním. Vedle hledání příčin má místo i omluva za zraňující jednání a konkrétní dohoda o tom, co příště potřebujete změnit.
Zkuste oddělit emoci od jednání. Rozzlobit se není totéž jako někoho ponižovat nebo ohrožovat. Hněv můžete uznat a zároveň převzít odpovědnost za větu nebo čin, který druhého zranil.
Pokud cítíte, že rozhovor přestává být bezpečný nebo věcný, požádejte o pauzu. Pojmenujte také, kdy se k tématu vrátíte. Přerušení bez návratu může druhému připadat jako odmítnutí, konkrétní domluva mu dává oporu.
Po uklidnění se vraťte ke konkrétní situaci. Co se opakuje? Která povinnost zůstává automaticky na vás? Místo všeho mám dost zkuste formulovat jednu změnu, kterou lze uskutečnit a později zkontrolovat.
Omluva za výbuch nemusí zrušit oprávněný požadavek. Můžete uznat nevhodný způsob a současně dál žádat spravedlivější rozdělení práce. Obě sdělení se navzájem nevylučují.
Pokud dochází k opakovanému strachu, vyhrožování nebo násilí, samotná komunikační rada nestačí. Bezpečí a dostupná odborná podpora mají přednost. V běžné neshodě začněte jednou srozumitelnou prosbou a dohodou, kdo ji převezme.
