Tvůrčí blok často vypadá jako prázdno, ale uvnitř bývá přeplněno. Očekáváním, porovnáváním, strachem z kritiky, únavou nebo pocitem, že výsledek musí být rovnou dobrý. Místo abys blok brala jako důkaz selhání, zkus ho číst jako zprávu: něco v procesu potřebuje změnit.
První pomoc je zmenšit úkol. Nepsat článek, ale první odstavec. Nenavrhnout celý projekt, ale jednu variantu. Nevyřešit obraz, ale vybrat barvu. Velký úkol často vyvolá strnutí, malý pohyb vrací pocit, že máš kam šlápnout.
Druhá věc je oddělit tvorbu od hodnocení. Když se snažíš současně vymýšlet i posuzovat, vnitřní kritik sedí u stolu příliš brzy. Dej si deset minut jen na hrubý materiál. Špatné věty, obyčejné nápady, kostru. Hodnocení může přijít později.
Pomáhá také změnit prostředí nebo tělo. Krátká chůze, sprcha, uklizený stůl, práce na papíře místo obrazovky. Tvořivost není jen v hlavě. Někdy se rozproudí až ve chvíli, kdy tělo přestane sedět v pozici napětí.
Zeptej se, čeho se blok snaží zabránit. Možná chrání před zklamáním. Možná před tím, že někdo uvidí nedokonalý pokus. Možná před rozhodnutím, které zatím nechceš udělat. Když poznáš ochrannou funkci bloku, snáz s ním přestaneš bojovat.
Motivace se často nevrací před prací, ale během ní. Čekat, až přijde chuť, může znamenat čekat dlouho. Zkus opačný postup: domluv si malý časový rámec, třeba patnáct minut, a po něm skonči i v případě, že bys mohla pokračovat. Důvěra se buduje návratem.
Tvůrčí práce má právo být chvíli nepohodlná. Neznamená to, že na ni nemáš. Znamená to, že se pohybuješ v místě, kde ještě není hotovo. A právě tam vzniká většina věcí, které později vypadají samozřejmě.
