Slzy někdy přijdou v okamžiku, který nedává rozumu smysl. U reklamy, po krátké větě kolegy nebo až večer, kdy je náročná událost dávno za námi.
Pláč nemusí dokazovat slabost ani přesně určovat emoci. Může doprovázet smutek, úlevu, vztek, bezmoc, radost i dlouho držené napětí.
Místo otázky proč zase brečím zkuste jinou: co se ve mně právě pohnulo? Odpověď nemusí přijít hned. Samotná zvědavost je laskavější než soud.
Pokud jste s někým, kdo pláče, nemusíte rychle hledat radu. Nabídněte přítomnost, kapesník, vodu a otázku, zda chce mluvit nebo jen chvíli sedět.
Někteří lidé plakat neumějí nebo nechtějí. Ani to není důkaz menšího prožívání. Emoce mohou najít cestu v pohybu, tichu, psaní nebo rozhovoru.
Po pláči tělo potřebuje základní péči. Napít se, zpomalit a nevstupovat okamžitě do dalšího náročného úkolu, pokud to lze.
Častý pláč spolu s beznadějí, ztrátou zájmu nebo potížemi fungovat může být signálem, že potřebujete odbornou pomoc. Není nutné čekat, až bude hůř.
Slzy nejsou vždy odpověď. Mohou být začátkem otázky, kterou tělo položilo dřív, než pro ni mysl našla přesnou větu.
