Výzva volit lásku může znít krásně a zároveň nebezpečně neurčitě. Pokud ji chápeme jako povinnost odpustit bez hranic, může člověka držet v situaci, která mu ubližuje.
Láska ale nemusí znamenat souhlas ani setrvání. Může mít podobu pravdivosti, odstupu, péče o vlastní bezpečí nebo rozhodnutí neopakovat způsob, kterým jsme byly zraněny.
Hořkost je pochopitelná reakce na křivdu. Problém nastává, když se stane jediným kompasem a každý nový vztah musí platit za starou zkušenost.
Zkuste rozlišit člověka a čin. Můžete odmítnout chování, nést smutek a přesto se nevzdát představy, že život nabízí i jiné druhy setkání.
Soucit může směřovat také k vám. Nežádejte po sobě velkorysost, když tělo stále reaguje strachem. Nejprve potřebuje bezpečí a čas.
Duchovní jazyk má hodnotu, pokud rozšiřuje možnosti. Pokud vás nutí mlčet, zůstávat nebo se stydět za hněv, je namístě jej zpochybnit.
Malý krok nemusí být odpuštění. Může to být rozhodnutí, že dnes nepošlete zraňující zprávu, nebo že péči věnujete někomu, kdo ji dokáže přijmout.
Volit lásku znamená znovu a znovu volit život, který není postaven jen proti minulosti. Hranice a něha se v takovém rozhodnutí mohou podporovat.
