Pocit, že nám něco nejde, bývá nepříjemný. U lehkého úkolu rychle získáme odměnu, zatímco obtížný začátek přináší chyby, pomalost a pochybnost o vlastních schopnostech.
Právě náročnost ale může rozšířit dovednost. Podmínkou je, že úkol leží o kousek za současnou úrovní, ne daleko za hranicí bezpečí a dostupných zdrojů.
Rozdělte práci na část, kterou lze dokončit v jednom soustředěném úseku. Naučit se jazyk je neurčité, procvičit deset vět je konkrétní a poskytne zpětnou vazbu.
Sledujte druh potíže. Nerozumíte zadání, chybí znalost, nebo jste jen unavená? Každá příčina potřebuje jinou odpověď. Větší úsilí nevyřeší špatné instrukce.
Dovolte si být začátečnice. Porovnávání prvních pokusů s hotovou prací zkušeného člověka vytváří falešný obraz selhání.
Po náročném úseku si všimněte pokroku, ne jen zbývající cesty. Co dnes dokážete, co minulý týden nešlo? Mozek potřebuje vidět souvislost mezi úsilím a učením.
Obtížnost není sama o sobě ctnost. Pokud úkol škodí zdraví, ponižuje vás nebo nemá smysl, odchod může být zralejší než vytrvalost.
Vyberte jednu dovednost a zmenšete dnešní výzvu tak, aby byla trochu nepohodlná, ale uskutečnitelná. Potom skončete s vědomím, že růst pokračuje příště.
