Bolest hlavy otupuje prášky. Unavenou mysl rozptylujeme myšlenkami, na něco jiného. Před životními neúspěchy unikáme do snění či ke spiritualitě. Moderní doba nabízí mnoho způsobů úniku nebo útěku před našimi emocemi, abychom je nemuseli vnímat víc než jako pouhou tečku na pozadí. Utlumené pocity, a především pak bolest, ale nepřestávají být živými, nezmizí jen tak. Tím, že je odložíme stranou jako nechtěné, umlčíme pouze symptomy. Nedojdeme ale prozření. Bez toho, aniž bychom se s nimi vypořádali, nebudeme schopni pokračovat ve svém životě dál, někam se posunout. Díky neprožité bolesti ustrneme na místě a pokud před ní budeme utíkat, budeme utíkat už napořád. Dříve nebo později se totiž bolest znovu projeví, dožene nás a stráví nás. Za roky odkládání a přehlížení je bolest schopná narůstat do obludných rozměrů, s každou naší větou „Jsem v pohodě“ se zvětšuje a tíží. Umlčením bolesti možná na nějakou dobu potlačíme její příznaky, ale připravíme se o poznání důležitosti, které nám prožití bolesti může dát.
Duchovní prožívání vám neulehčí
V nejtěžších chvílích, při velké bolesti nebo při snaze začít od začátku, se mnoho lidí uchyluje ke spiritualitě. Přistupují k ní proto, že v ní hledají řešení, jak si ve své situaci pomoci. Chtějí se zbavit své bolesti, touží vymanit se ze svého stávajícího života a doufají, že přesně to jim duchovno přinese. Využívají ho tak jako možnost úniku, jako náplast na své starosti a bolístky, kterých se chtějí zbavit. Vzhledem k tomu, že se ke spiritualitě a duchovnu obracejí z nesprávných důvodů, mohou potom být zklamaní výsledkem. Někteří jedinci jsou ale i přesto přesvědčení, že jim podařilo si ve své situaci „pomoci“. Přesvědčí sami sebe o tom, že jim duchovno pomohlo a uzdravilo je. Pokud ale neprožili svou bolest, neprocítili ji v každém kousku svého těla a nepřekonali ji, jedná se o pouhý blud. Duchovno z nich nemůže sejmout jejich prožívání, jeho moc spočívá v tom, že jako berle může v takovém prožívání pomoci. Spiritualita a duchovno mohou člověka na jeho cestě podpírat, ale nemohou ho přenést.
Unikání do duchovna
Jak již bylo řečeno, lidé se ve snaze vyhnout se své vlastní bolesti, uchylují pod ochranná křídla duchovna. Pomocí duchovních praktik, které realizují přesně podle příruček a chytrých knížek, se chtějí osvobodit a vyhnout se tak střetnutí s vlastní bolestí. Namísto prožívání svých pocitů se ale snaží své stanovisko, postoje a názory překroutit, snaží se stát někým, kým nejsou, aby to odpovídalo „léčbě“ jejich bolesti. Po přečtení jedné knihy si poté připadají jako guru, kteří mohou ze své pozice poučovat ostatní a shlížet na ně spatra. Zapomínají ale přitom na své prožívání. Duchovní únik sice totiž navozuje pocit bezpečí a jistoty, ale skutečné duchovno nás nutí žít, vnímat a jít ve svých citech do hloubky. Vybízí nás k tomu, abychom poznali vlastní bolest a skrz ni se znovu narodili.
