Před několika lety jsem se ocitla na začátku cesty, o které jsem tehdy netušila, že zásadně změní můj život. Vše začalo nenápadně, obyčejným zadýcháním při ohnutí pro věc na podlaze, ale následně se můj stav rychle zhoršoval. Měla jsem pocit, jako bych vstoupila do paralelní reality. Ze zdravého člověka, jehož život byl plný turistiky, tance a cestování, se najednou stala žena, jejíž tělo odmítalo spolupracovat. V nejhorších chvílích mi tepová frekvence vyskakovala do hodnot, které by mé zdravé přátele okamžitě poslaly na pohotovost. Byla jsem vyčerpaná a občas příliš slabá na to, abych vůbec ušla pár kroků.
Jako učitelka buddhistické meditace a hypnoterapeutka jsem se náhle musela učit, jak žít smysluplný život v těle, které se od základu proměnilo. Později se ukázalo, že příčinou mého komplexního stavu, který zasáhl téměř každý systém v mém těle, bylo dlouhodobé vystavení plísním v malém domku, kde jsem tehdy žila. Tehdy jsem si nedokázala představit, jak hluboce tato zkušenost ovlivní mé tělo, mou práci i můj pohled na svět. Během následujících let jsem se snažila vytvářet si prostory pro uzdravení, odolnost a radost a postupně jsem si vybudovala život, který je v mnoha ohledech svobodnější než ten předchozí.
Při práci se svými klientkami, které procházejí podobně náročnými zdravotními výzvami, jsem opakovaně viděla, jak mohou všímavost a hypnóza pomoci znovu získat naději a pocit kontroly. Když žijeme s chronickou nemocí nebo bolestí, náš nervový systém se často ocitá v režimu vysoké pohotovosti. Je to pochopitelné, protože naše tělo je evolučně navrženo tak, aby detekovalo nebezpečí a rychle na něj reagovalo. Tento systém je úžasným darem, který nám pomohl přežít, ale v případě chronických potíží se může stát přítěží, protože nás udržuje v neustálém napětí.
Bolest, stres a nemoc vysílají do těla signály, že něco není v pořádku. Je to způsob, jakým nám náš systém říká, abychom se zastavili a věnovali si péči. Problém nastává v momentě, kdy se tělo a mysl začnou reorganizovat způsobem, který nám z dlouhodobého hlediska nepomáhá. Tomuto procesu se říká maladaptivní neuroplasticita. Náš mozek se snaží o jediné: přežít. Pokud však tato aktivace trvá příliš dlouho, nervový systém se stává přecitlivělým na jakékoli podněty. I drobné změny v držení těla nebo v prostředí pak mozek vyhodnocuje jako poplach, což vede k neustálému vyčerpání.
Možná znáte rčení, že neurony, které se spolu aktivují, se spolu propojují. To znamená, že opakované reakce vytvářejí silné automatické dráhy. Je to skvělé, když se učíme řídit auto nebo když nás při pohledu na milovaného člověka zaplaví pocit tepla. Náš mozek je nesmírně efektivní a šetří energii tím, že si vytváří zkratky. U chronické bolesti však tyto zkratky vedou k tomu, že se naše tělo naučí reagovat strachem, úzkostí či beznadějí okamžitě, jakmile pocítí první náznak známého příznaku. Dobrou zprávou je, že díky neuroplasticitě máme nad tímto procesem větší moc, než si často připouštíme.
Všímavost a hypnóza nám nabízejí nástroje, jak si všimnout momentu, kdy se spouštějí poplašné signály, a jak tento řetězec reakcí přerušit. Pomocí relaxace, dechu, soustředěné pozornosti a práce s podvědomím můžeme začít nervový systém uklidňovat. Čím častěji se vracíme k pocitům bezpečí, laskavosti a uvolnění, tím více se tyto stavy stávají našimi novými automatickými reakcemi. Stejně jako jsme si vybudovali „svaly“stresu a napětí, můžeme posilovat svaly klidu, důvěry a dovolení si odpočinout.
Jedna z mých klientek popsala tento proces jako schopnost vstoupit do své vlastní malé svatyně. Je to místo, kde i uprostřed dlouhodobé nemoci může spočinout, připomenout si svou celistvost a pocítit úlevu. Díky tomu se jí výrazně zlepšil spánek i celkový pocit naděje a vnitřní síly. Samozřejmě to neznamená, že by vše lze vyřešit pouze meditací. Tyto techniky jsou nejúčinnější jako doplněk k lékařské péči, protože nám umožňují lépe zvládat celou škálu prožitků, od stresu z lékařských vyšetření až po změny ve vztazích a pracovním životě.
Život s chronickou nemocí se nedotýká jen našeho těla, ale i naší identity a pohledu na svět. Všímavost a hypnóza nám umožňují být přítomni u všech těchto částí našeho bytí. Když tyto praktiky zařadíme do své každodenní rutiny, zjišťujeme, že máme schopnost přerušit známé smyčky negativních myšlenek a vytvořit si momenty vnitřního bezpečí. V těchto stavech mysli se stáváme flexibilnějšími a kreativnějšími. Výzkumy naznačují, že techniky propojující mysl a tělo mohou ovlivňovat molekuly spojené s neuroplasticitou a schopností nervového systému adaptovat se na stres.
Představte si, že vaše mysl je jako zahrada. Pokud ji dlouho neudržujete, začne zarůstat plevelem obav a únavy. Všímavost je jako každodenní procházka touto zahradou, při které si všimnete, kde začíná růst něco, co vám neslouží. Hypnóza je pak nástrojem, kterým můžete do zahrady zasadit nové, odolnější rostliny. Není to o tom, že byste měli zahradu okamžitě přeměnit na dokonalý park, ale o tom, že si každý den vyberete jeden malý záhon, o který se postaráte s láskou a trpělivostí. Tento přístup nám vrací pocit, že nejsme jen pasivními oběťmi svého stavu, ale aktivními zahradníky vlastního vnitřního světa.
Často se ptám svých klientek, co by si přály, aby jim někdo řekl v jejich nejtěžších dnech. Většinou to není rada, jak se rychle uzdravit, ale potvrzení, že jejich prožívání je platné a že mají právo na odpočinek. Všímavost nás učí, že nemusíme bojovat s každou vlnou bolesti, která přijde. Můžeme se naučit na ní surfovat, aniž bychom se nechali pohltit. Je to dovednost, která vyžaduje čas, ale její hodnota je nevyčíslitelná. Když se naučíme být laskaví ke svému tělu, i když zrovna nefunguje podle našich představ, otevíráme dveře k hlubokému vnitřnímu klidu.
Zkuste si dnes večer, až budete mít chvilku pro sebe, položit ruku na místo, kde cítíte napětí, a jen se zhluboka nadechnout. Nemusíte nic měnit ani opravovat. Stačí jen na okamžik uznat, že vaše tělo dělá to nejlepší, co v danou chvíli umí, aby vás chránilo. Tím, že do svého dne vnesete malé rituály laskavosti, začínáte přepisovat svůj vnitřní příběh. Partnerství s vlastním podvědomím nám dává možnost přetvořit náš vztah k nemoci zevnitř ven, krok za krokem, s trpělivostí a pochopením, které si zasloužíme. Každý nádech je novou příležitostí k tomu, abychom se k sobě chovali jako k někomu, na kom nám skutečně záleží.
