Pojem vyhýbavá vazba se stal běžnou součástí vztahových rozhovorů. Někdy pomáhá popsat člověka, který při přílišné blízkosti ustupuje. Jindy se z něj stane rychlá nálepka pro každého, kdo potřebuje více prostoru.
Vazebné vzorce nejsou pevná diagnóza osobnosti. Mohou se projevovat různě podle vztahu, stresu a předchozí zkušenosti. Člověk může toužit po blízkosti a současně se jí v náročné chvíli lekat.
Nálepka nepomůže, pokud nahrazuje konkrétní popis. Místo tvrzení, že je partner vyhýbavý, si všimněte, zda neodpovídá několik dní, mění téma nebo potřebuje hodinu o samotě.
Stejně tak nelze vzorcem omluvit ponižování, manipulaci nebo opakované mizení bez vysvětlení. Pochopení původu chování neznamená, že jeho dopad musíte přijímat.
Mluvte o předvídatelnosti. Pokud partner potřebuje pauzu, můžete se dohodnout, kdy se ozve a kdy rozhovor dokončíte. Prostor se tak nestane neurčitým trestem.
Zkuste si položit otázku, zda vedle vysvětlování partnera slyšíte i sebe. Co potřebujete, abyste se ve vztahu cítila bezpečně a respektovaně?
Pokud se oba chtějí učit jiný způsob blízkosti, může pomoci párová nebo individuální terapie. Cílem není někoho opravit, ale rozšířit možnosti, jak reagovat.
Vztahový pojem má smysl tehdy, když přináší soucit i odpovědnost. Jakmile z lidí dělá jednoduché typy, začíná zakrývat jejich skutečné chování.
