Jídlo bývá výživa, potěšení, tradice, péče i společenská chvíle. Když z něj uděláme pouze soubor správných a špatných voleb, ztrácí se část jeho přirozeného významu.
Přísná pravidla mohou krátce přinést pocit kontroly. Zároveň zvyšují napětí kolem výjimek a někdy vedou k cyklu omezení, přejedení a výčitek.
Zkuste si všimnout slov, která používáte. Jídlo není morálně hodné ani zlobivé a jedno sousto neurčuje vaši hodnotu. Přesnější je mluvit o chuti, sytosti, potřebě a četnosti.
Pravidelnost vytváří bezpečí. Když tělo ví, že další jídlo přijde, nemusí každý hlad vnímat jako poslední příležitost.
Dovolte si také potěšení bez nutnosti je kompenzovat trestem. Pohyb může být péče o tělo, ne splátka za dezert.
Sledujte, které situace vztah k jídlu komplikují. Únava, samota, komentáře rodiny nebo dlouhé mezery mohou být důležitější než konkrétní potravina.
Pokud jídlo, váha nebo kontrola zabírají velkou část dne, objevuje se zvracení, hladovění nebo záchvaty, vyhledejte odbornou pomoc. Nejde o selhání vůle.
Klidnější vztah nevzniká jedním ideálním jídelníčkem. Roste z opakované zkušenosti, že můžete jíst, vnímat své tělo a vrátit se k dalšímu dni bez trestu.
