Rychle vyřešit cizí problém může přinést úlevu oběma stranám. Když se to ale opakuje, druhý nemusí dostat příležitost hledat vlastní postup. Podpora může začít otázkou na jeho návrh a jasnou domluvou, kdy už je potřeba zasáhnout společně.
Když za vámi někdo přijde s problémem, zkuste nejdřív zjistit, co už o něm ví a jaké řešení zvažuje. Otázka na jeho návrh nemusí být odmítnutím pomoci. Dává prostor poznat, kde potřebuje informaci a kde jen jistotu.
Domluvte, kterou část může rozhodnout sám a kterou chcete projít společně. Odpovědnost bez potřebných možností vytváří tlak, nikoli samostatnost. Pomoc proto může spočívat v odstranění překážky místo převzetí celého úkolu.
U naléhavého ohrožení nebo vážného provozního problému není čas na cvičení autonomie. V takové situaci má místo rychlý zásah. Až se věc uklidní, je ale užitečné vrátit se k tomu, proč se opakovala a co pomůže příště.
Sledujte také vlastní potřebu být nepostradatelný. Vyřešit všechno osobně může přinášet uznání, zároveň však druhé učí čekat. Dobře předaná práce někdy vypadá méně nápadně než další záchrana na poslední chvíli.
Při dalším úkolu stanovte okamžik, kdy se ozvete znovu, a signál pro dřívější konzultaci. Druhý tak dostane prostor pracovat a současně nebude muset hádat, kdy už má požádat o pomoc.
